Krátce na východní Slovensko

Katedra zoologie letos v květnu (10.- 16.) opět uspořádala pravidelnou exkurzi na sever a východ Slovenska. Odhlédnu teď od hojných zážitků s vodními i suchozemskými bezobratlými a popíši akci z trochu skromnějšího ornitologického hlediska.

Počáteční dny výpravy si přišli na své spíše milovníci pošvatek a chrostíků v horských potocích Beskyd a Tater . Z ptáků jsme se museli spokojit s všudypřítomnými skorci, konipasi horskými a pisíky. Ani lákavě vypadající údolí Dunajce v Pieninách – uváděné jako místo výskytu skalníka pestrého a zedníčka skalního – žádné překvapení nepřineslo.
Jen v městečku Spišská Belá alespoň hnízdí na starém hřbitově menší kolonie havrana polního. A kolem kempu v Červeném Klášteře hlasitě chřástali chřástali polní.

První zajímavější ptačí zastávkou byl kopec Sivá brada na Spiši. Už při jízdě zhruba od Tater východním směrem jsme si všimli několika siluet orlů křiklavých, tady však jeden z nich seděl na sloupu přímo na parkovišti. Na kopci samotném (spíš kopečku) jsme pak zaznamenali oba druhy bramborníčků a bělořita šedého.

Další etapou cesty byla celodenní výprava do NP Poloniny v Bukovských vrších na hranicích s Polskem a Ukrajinou, zejména starobylý jedlo-bukový prales Stužica. V obrovitých práchnivějících stromech tu hnízdí kupříkladu puštíci bělaví a strakapoudi bělohřbetí, my jsme potkali mnoho lejsků malých.

Hlavním zážitkem však byly Senianské rybníky na jihovýchodě. Jejich přímá návštěva je v současnosti majitelem znemožněna, o čemž nás rychle přesvědčil mohutný vrátný, a tak jsme se museli spokojit s obcházením okolo soustavy. I tak jsme však pozorovali nevídané množství opeřenců.
Hned nad hladinou prvního rybníka poletovali rybáci bahenní, černí, bělokřídlí i racci malí. Opodál stavěl moudivláček hnízdo a v lukách se ozývali konipasi luční. Na dalších rybnících jsme pak potkali tenkozobce opačného, kolpíky bílé, hojné volavky stříbřité i bílé, kroužícího orla mořského a množství běžnějších druhů.
Poslední zastávkou byla nedaleká rezervace Tajba, proslulá výskytem želvy bahenní. Korytnačky jsme sice neviděli, ale několik volavek červených ano.

Celkově myslím, že návštěva východu Slovenska se každému přírodovědci vyplatí, zejména pak důkladnější prohlídka Senianských rybníků a luhů řek Latorice a Bodrogu. A při špatném počasí se lze alespoň kvalitně opít tokajským vínem.